Máme 28 let na to, abychom podali výkon století

3
57

Jeden z nejočekávanějších zákonů roku 2022 bude rozhodující pro budoucnost – klimatický zákon. Hovoříme o něm s ekologicko-ekonomickým analytikem Jurajem Melichárem.

Ekologicko-ekonomický analytik Juraj Melichár.
Slovenské zákony pokrývají asi jen polovinu oblastí, které je třeba upravit tak, aby byly šetrnější ke klimatu. Které se neřeší?
Na Slovensku máme jen Zákon o obchodování s emisními kvótami, který upravuje podmínky pro výrobu, energetiku, průmysl a částečně leteckou přepravu. Jenže více než polovinu emisí Slovenska produkují budovy, doprava, zemědělství a odpady. Žádný zákon tato odvětví netlačí k tomu, aby cíleně snižovaly emise skleníkových plynů.

Co by klimatický zákon přikazoval?
Měl by jasně stanovit povinnosti, říci, kdo je odpovědný za jejich plnění, a zejména určit, jak tyto povinnosti vymoci, případně postihovat jejich neplnění. Klimatický zákon by měl například stanovit zřetelný proces přijímání, aktualizace a informování o klíčových klimatických politikách, jakými jsou například Nízkouhlíková strategie Slovenska a Národní energetický a klimatický plán. Rovněž by měl zákon zakotvit mechanismus, jak od vlády vymoci pravidelný odpočet plnění stanovených cílů, jejich aktualizaci. Zákon by měl stanovit jasné cíle při snižování emisí v jednotlivých sektorech, ale i to, aby se daly tyto cíle vymáhat od ministerstev.

Co to znamená v praxi pro běžné lidi?
Lidé by se mohli například dozvědět, jak rychle se bude zdražovat topení zemním plynem. Ministerstva zase budou moci včas připravit finanční podporu tak, aby si lidé snížili energetickou spotřebu obnovou domu a vyměnili plynové kotle například za tepelná čerpadla.

Jak to funguje v zahraničí?
Rakouský klimatický zákon odměňuje regiony, které se snaží šetřit emise. Pobídky vytvářejí soutěž mezi samosprávami a regiony, kdo dosáhne nejvyšší úspory, kdo bude nejrychleji soběstačný a podobně.

Uspějeme tam, kde staré civilizace selhaly? Vrátíme půdě život?
Slovensko se sice směle zavázalo, že dosáhne uhlíkové neutrality do roku 2050, ale stále nemá plán, jak to udělá. Tak nejprve, co ta uhlíková neutralita znamená?
Že snížíme množství vypuštěných skleníkových plynů na úroveň, kterou dokážeme vyvážit aktivitami, které skleníkové plyny zachycují. Slovensko podle Eurostatu již snížilo své emise o 47 % oproti roku 1990. Snížení o 55 % až 60 % do roku 2030 znamená úbytek dodatečných 8 až 13 % emisí. Spojme šetrnost našich prarodičů s moderními technologiemi.

Co máte na mysli?
Například vytápění nezateplených budov rozsáhlými rozvody z uhelné elektrárny je plýtváním. Cesta k uhlíkové neutralitě znamená, že obnovíme budovy, rozvody a přejdeme zejména na tepelná čerpadla, geotermální a solární energii, kterou uskladníme v podzemních zásobnících. Jen v Prievidzi můžeme obnovou budov ušetřit až 62% potřebné energie a modernizací rozvodů ještě více! A tak si také snížit účty za energie. Nakonec nám možná kolem roku 2035 nebude třeba 46% tepla a obejdeme se například v Prievidzi i bez zemního plynu. Pokud k tomu využijeme evropské peníze, tak vytápění pro nás může být nejen levnější, ale také nezávislé na geopolitických výkyvech. Vždyť ročně odchází až 1 500 milionů eur do zahraničí za dovoz fosilního plynu.

Ruku v ruce s úspornými opatřeními musí jít i ochrana lesů, řek a celkově biodiverzity.
Jak jinak se hledání cesty k uhlíkově neutrálnímu Slovensku dotkne občany?
Ceny fosilních paliv – zemního plynu, benzinu a nafty budou z dlouhodobého hlediska růst. Kroky této a budoucích vlád by však měly podpořit lidi, aby šetrnější řešení byla levnější a pohodlnější. Například cesta na úřad nebo do obchodu pěšky, na kole nebo veřejnou dopravou by měla být jednodušší a levnější než autem. Důležité bude nastavit předvídatelnost a vymahatelnost cílů přes klimatický zákon. Abychom sociální politiky, jakož i města a obce stihli šetrně přizpůsobovat změnám.

Napsat smělé plány nestačí. Kdo má dohlížet na to, jestli se plní?
Vláda by měla kontrolovat, zda jednotlivá ministerstva ve svých sektorech dostatečně zlepšují kvalitu života. Navrhujeme zřízení Klimatické rady, která by pravidelně kontrolovala plnění strategie a plánů. Například zda přiměřenou kombinací obnovitelných zdrojů nahrazujeme uhlí tak rychle, abychom stihli plnit cíle, které si určíme. Jenže k tomu je třeba vybudovat kapacity, tedy zajistit odborníky na regionální úrovni. Dnes je nemáme. Ti naplánují a budou koordinovat přímo v regionech úspory energií i emisí, podle místních podmínek, které jsou všude jiné. Investice do odborných kapacit je nejperspektivnější způsob, jak využít evropské fondy tak, abychom snížili závislost na dovozu fosilních paliv ze zahraničí.

Předchozí článekJak žije rodina mnoha kultur a náboženství
Další článekBritský velvyslanec: Královna poslouchá rady, ale přidává k nim něco ze sebe