Uspějeme tam, kde staré civilizace selhaly? Vrátíme půdě život?

Je to asi nejvšednější obrázek slovenské zimní krajiny. Ne běloba, ale nekonečná hned obrovských obnažených pooraných polí se mihá za okny autobusu. Půda prý odpočívá před jarem.

„Není to docela tak. Tato půda přichází o šanci, aby se zregenerovala,“ rozpovídá se Lucia Baľáková z registrovaného sociálního podniku Živá zahrada v Leopoldově. Půda by v zimě neměla odpočívat, měla by se v ní odehrávat napínavá dramata.

Vraťme se o rok zpět, když před námi na jižním Slovensku ambasador živé půdy Ľubomír Marhavý lehce zabořil prsty do zimního pole, které se už několik let neoře. Nenechává se po sklizni holé, nezbavuje se strniště. Dokonce se ještě podsévá, aby fotosyntéza v zelených rostlinách běžela na plné obrátky a sytila ​​cukrem vesmír půdních organismů, než se dá. Téměř vůbec se nehnojí, nepostřikuje proti škůdcům, a přece fantasticky rodí.

Vytáhl prst voňavé, měkoučké, vodou a vzduchem prosycené země. A o pár kroků vedle si na sousední klasicky zorané ornici téměř prsty vylámal. A nebylo to proto, že by tato země více vymrzla. Zažila identické počasí. I rýčem se z ní těžce dolovala vysušená hrouda. Aby se do ní na jaře mohlo něco posít, musí se zničit, roztřískat na prach. A pak zasypat kvanty hnojiv, postřiků.

Rozdíl mezi oraným a regenerovaným polem bez orby je zjevný, v praxi úspěšně odzkoušený i na Slovensku, a přece se na drtivé většině polí hospodaří stále klasicky.

Přišly nadšené reakce. Ale i rozhořčené. Co je to za bláznovství, vždyť můj děda oral, jeho děda oral. A já teď přestanu orat a budu jen tak sbírat kukuřici?! Ve zkratce – ano!

Nerýpat znamená šetřit vodou
„Zdravá a zejména živá půda je systém, který dokáže rodit, aniž by do něj někdo rýpal,“ přesvědčuje Marhavý. Důkazem jsou další pole, která již několik let bezorbovým regenerativním způsobem obhospodařuje Róbert Dohál z Zemědělského družstva Krakovany.

Slovenské pole obhospodařované bezorbovým… Foto: Andrej Barát, Pravda
Slovenské pole obhospodařované bezorbovým způsobem.
Navštívili jsme je po loňských květnových bouřích. Bylo očividné, že si dokázali udržet vláhu na rozdíl od sousedních klasicky obhospodařovaných políček, ze kterých voda okamžitě odtekla a schla. A co peníze? V družstvu v Krakovanech díky bezorbovému hospodaření spotřebují asi 45 litrů nafty na hektar a ne 120, jak je to běžné. Zpočátku měly sice mírný pokles výnosů, ale v letech 2013 až 2015 ušetřili polovinu celkových nákladů. Na více políčkách nepoužili žádný herbicid ani fungicid. Téměř úplně přestala používat hnojiva.

Za obšírnějším vysvětlením, proč to celé funguje, je však podle Balákovej, která působí iv Národním zemědělském a potravinářském centru, je třeba vybrat nejprve do lesa. Ideální do pralesa.

Netřeba miliony, stačí točit peníze
V přirozeném lese se totiž skrývá přirozená, vitální půda. Kdybychom chtěli podle Baláková změřit její úrodnost, asi bychom to udělali klasicky – zjišťovali bychom, kolik je tam jakých dostupných živin. V závislosti na lese by však výsledky mohly být rozporuplné. Mohlo by se například stát, že v tropickém pralese bychom naměřili velmi nízké hodnoty. Naznačovaly by, že půda je neúrodná. Ale s tou bujející zelenou masou všude kolem to nejde dohromady! Jak je to možné?

Prvotním vysvětlením je přirozeně vyšší vlhkost a teplota v tropech, díky čemuž se spadlý list rozloží mnohem rychleji než v mírném pásmu. Ale zejména živiny jsou v ustavičném, rychlém kolotoči. A právě toto je důležitá část příběhu, která na intenzivně obhospodařovaných polích nefunguje. Neustálý koloběh živin a života.

Baláková to připodobní k ekonomice. „Pokud do nějakého systému naliji třeba i deset milionů eur, ale nebude zajištěna výměna, pokud peníze nebudou mezi lidmi cirkulovat, nebude to dobře. Někdy stačí mnohem menší objem peněz, které pokud si lidé neustále posouvají, ekonomika bude žít.“ Miliony eur v její metaforě dnes představují hnojiva, kterými v obrovských množstvích dotujeme zemědělské půdy, ve kterých však nefunguje dobře koloběh živin.

Ale pozor, Baláková hnojiva vůbec nezatracuje. Právě naopak. Jednoznačně je musíme dnes sypat, protože jinak bychom na vyčerpaných půdách nic nevypěstovali. Marhavý ironicky dodá, že jsme se nakonec přepracovali k hydroponickému zemědělství. „Nenasypeš, nemáš. To je hydroponie. To však nemá s přirozenou úrodností nic společného.“

Ale přece je jiná cesta. Pokusit se koloběh živin v půdě napravit. Rozproudit „ekonomiku“, vrátit její aktéry – pracovité mikroby.