Snaha o návrat zlata z USA trvala téměř čtyři desetiletí

Československo získalo zpět své měnové zlato ukořistěné nacistickým Německem až v roce 1982. „Praha neměla zájem udělat kompromis a kopila chybu za chybou. A jako součást východního bloku se hrála na významného hráče v bipolárním světě – podívejte se, my, malé Československo se nebojíme hlavní imperialistické velmoci,“ zdůraznil Slavomír Michálek, ředitel Historického ústavu SAV. Nedávno mu vyšla rozsáhlá monografie s názvem Československé měnové zlato 198 .

Snímek před podpisem Mnichovské dohody na konci září 1938. Adolfu Hitlerovi se otevřela cesta k rozbití Československa a nacisté brzy ukořistili československé zlato.
Kdy a jak vznikaly zlaté rezervy Československé republiky po jejím vzniku v roce 1918?
Zlatá rezerva ČSR se vytvářela několika způsoby. Hlavním byl během celého meziválečného období státní nákup drahých kovů, zejména zlata. Další tvořila delimitace aktiv bankovního sektoru a zlatého pokladu Rakousko-Uherska, který se realizoval ve dvou etapách od roku 1919 do roku 1924. První nákupy měnového zlata československého státu uskutečňoval Bankovní úřad ministerstva financí, který vlastně suploval činnost národní banky do jejího vzniku v roce 1925 Na konci roku 1920 vykazoval uvedený bankovní úřad zásobu zlata kolem 6,5 tuny a stříbra kolem 365 kg. V polovině dvacátých let byly hlavním zdrojem zvyšování zlatého pokladu ČSR dobré hospodaření republiky a velký export cukru a uhlí.

Jak vypadal další vývoj?
V roce 1925 dosahovaly státní rezervy již téměř 41 tun zlata, v roce 1930 téměř 69 tun, v roce 1933 přes 76 tun. V září 1938, krátce před Mnichovským diktátem, byly celkové zásoby československého zlata téměř 95 tun. V té době však bylo již téměř všechno zlato státu, přesně 88 433 kg, uloženo v zahraničí, hlavně ve Švýcarsku, v Belgii a ve Velké Británii. Bezprostředním a hlavním motivem uložení československého státního zlata v zahraničí bylo zvyšující se mezinárodní napětí v Evropě způsobené nástupem Adolfa Hitlera k moci začátkem roku 1933 as narůstáním agresivní nacistické politiky Německa a hrozby vojenského konfliktu. Nejvíce zlatých rezerv měla ČSR uložená prostřednictvím basilejské Banky pro mezinárodní platby ve Velké Británii.

Před rozbitím ČSR a krátce po něm se tohoto zlata zmocnilo nacistické Německo. O jaký objem zlata šlo a co s ním pak hitlerovská Třetí říše udělala?
Československé měnové zlato začalo psát svou pohnutou historii koncem třicátých let 20. století v době okleštění a rozbití ČSR. Tehdy bylo násilně a bezprávně ukořistěno nacistickým Německem. Na konci druhé světové války v dubnu 1945 jej objevila americká okupační armáda v německých solných dolech v Merkersu u Cáchy a stalo se na dlouhých téměř 37 let součástí hospodářsko-obchodních a politicko-ideologických mezinárodních sporů.

V září 1938, krátce před Mnichovským diktátem, byly celkové zásoby československého zlata téměř 95 tun.
O jaké zlato šlo v případě Československa?
Celkem kolem 45 tun zlatých cihel a mincí, přičemž šlo o čtyři nosné případy: téměř 14,5 tuny, tzv. sudetské zlato (náhrada za stažené oběživo na sudetských územích po Mnichově), 23,1 tuny. basilejské zlato (uloženo v Bank of England), 1,1 tuny tzn. autonomní zlato (zlato, které měly v držení Zbrojovka a Škodovka od národní banky ke krytí mezinárodních obchodů) a 6,3 tuny zlatých mincí z trezoru národní banky v Praze. Po skončení druhé světové války stála Evropa i celý svět před novou, tentokrát studenou válkou a před spoustou otevřených otázek a problémů. Dnes víme, že po porážce společného nepřítele se svět neubíral cestou spolupráce, ale bipolární konfrontace vyplývající z velmocenského postavení dvou hodnotově a ideologicky odlišných režimů pod vedením Sovětského svazu a USA. Po válce se podařilo mnohé mezinárodní otázky vyřešit, ale některé zůstaly otevřené a nedořešené zejména z politických důvodů. Táhli se celými desetiletími a promítali se iv rovině dvoustranných vztahů. Mezi takové, které se navíc týkaly i poválečného Československa, patřilo tzv.. „tripartitní“ československé měnové zlato (název „tripartitní“ se používá proto, že po válce vznikla americko-britsko-francouzská Tripartitní komise pro restituci měnového zlata, jejímž úkolem bylo nalezeno zlato dotčeným zemím vrátit). Přestože nešlo o problém dominantní, přece jen nehrál ve své podstatě zanedbatelnou roli hlavně v československo-amerických vztazích. Osud československého měnového zlata však nebyl ojedinělý. Podobný postihl i několik okupovaných evropských zemí. V letech 1947 – 1948 bylo většině z nich zlato vráceno.