Chorvatsko, jak ho neznáte: Plitvická jezera v zimě a Zagorje s hrady a zámky

Co je to za nápad – vydat se do Chorvatska v zimě? Skvělý! Plitvická jezera uvidíte v této době bez hord turistů, větve nad chodníky kolem jezer, jejichž průzračnou hladinu číří jen kachny, jsou pocukrovány sněhem. A objevovat lze i zdejší Záhoří – přesněji Zagorje, které je poseto množstvím pozoruhodných hradů a zámků.

Plitvická jezera.
Veliki Tabor je na Seznamu UNESCO, v dalším zámku zvaném Oršič poznáte největšího chorvatského hrdinu, vůdce selského povstání Matiju Gubce.

Nacionalni park Plitvička jezera, jak Chorvaté říkají svému nejstaršímu a největšímu národnímu parku, je v létě beznadějně přecpaný davy turistů. Tisknou se na chodníčcích, šťouchají do vás selfie tyčemi, jen aby si udělali co nejlepší portrét, na kterém tyrkysové jezero vlastně ani není vidět. Každý touží stát se na chvíli Winetouem, ale idylce ze starých mayovek není nic vzdálenějšího.

Lepší je přijít na podzim, kdy se ve vodě odrážejí žluté či ohnivě červené listy okolních stromů a lidí je méně. A zcela jiný zážitek získá „zalubljenik u prirodu“ – tedy milovník přírody v zimě.

Možná za to vděčíme covidu, možná studenému počasí, ale koncem ledna se kolem jezera Kaluderovac s hloubkou 14 metrů procházíme téměř sami – jen sem tam spatříme čínského turistu, jak si fotí důvěřivé kachny (krmení je přísně zakázáno).

Více lidí se shrkne jen pod Velikým slapem – Velkým vodopádem, aby ho měli na fotkách jako pozadí. Tabule při něm informuje, že výška od vrcholu Velkého vodopádu po začátek prvního jezírka na jeho úpatí je 62 metrů a ke začátku řeky Korana je to 87 metrů. Pozor, nemylte si Koranu s koronou. Vodopád má minimální průměrný průtok 80 l/sa maximální 4 000 litrů za sekundu. V dobách mrazů může vodopád i zcela zamrznout, ale teď není taková zima, a tak voda s hukotem padá dolů.

Otočíme se a pokračujeme po zledovatělé kluzké stezce klikatící se vedle Dolních jezer. Patří k nim Milanovac, Gavanovac, Kaluderovac a Novakoviče Brod. Jezírka jsou zařezána do vápencového kaňonu a obklopena 40 metrů vysokými skalami. V kaňonu je dokonce přes 15 jeskyní, jedna z nich se jmenuje například Jama Šupljara. Dolní jezera a celý jezerní systém podle naučné tabule končí u vodopádů Sastavci, kde se voda z jezera sloučí s vodou z potoka Plitvice a vyformuje řeku Korana. To prý vysvětluje, proč je Korana řekou bez vlastního pramene.

Plitvická jezera v zimě
Podívejte se na Plitvická jezera, jak je neznáte

Kráčíme dál a ve skále u jezera Milanovac utrácíme kamennou tabuli na počest akademika Gustava Janečka (30. 11. 1848 – 8. 9. 1929). Pod jménem má uvedeno „Rodem Čeh, životem i dílem Hrvat!“ Všechno jasné, Slované si přece rozumějí. Zaujme nás také veršík, který je na pomníku z roku 2009 iv češtině.

„Koutečku můj, ty svědku tužeb mých, střež památku mou, až nebudu zde víc.“ Akademik mě zaujme a za chvíli na internetu zjistím, že tento rodák z Benešova byl česko-chorvatský chemik, filozof a lékař, který se přičinil o úpravu a Plitvických jezer. Poprvé je navštívil v roce 1890 ao tři roky později založil společnost pro jejich zkrášlení a úpravu. I díky němu se v roce 1949 staly národním parkem a v roce 1979 je zařadili na seznam světového dědictví UNESCO. V jejich blízkosti si sám Janeček postavil dům – u jezera Labudovac. Dnes Janečkovu ulici najdeme také v Záhřebu, kde akademik zemřel.

I nás podobně jako Janečka okouzlují jezera a stromy porostlé břečťanem. U Horních jezer jezdí loď pro turisty, zima-nezima, v bufetových chaloupkách prodávají sendviče i burgery, akorát jíst musíte na lavici venku. I to je fajn, kolem číhají hejna sýkorek na drobky, ale po chvíli sezení je chladno a vyrazíme zpátky. Je po druhé odpoledne, ochlazuje se a raději spěcháme k východu, protože v zimě se park zavírá už ve třetí.

Dolů kopcem se zledovatělý sníh skluzuje stále více a jelikož nechceme riskovat pád do ledového jezera, zvolíme pro návrat raději cestu nahoru kopcem. Vůbec to není špatný nápad – mezi stromy se tak můžeme kochat výhledy na úžasně zelená jezera z výšky. Aha, jak poeticky se klikatí ten dřevěný chodník přes jezera. A už se shora blížíme ke známému Velkému slapu, Velkému vodopádu. Teprve teď spatříme všechny ty vodopády v okolí a žasneme, jaká je to krása. A protože jsme tu už byli ve třech ročních obdobích, slibujeme si, že do sbírky ještě potřebujeme jaro a přijedeme sem znovu.